Se svým hedvábným, sněhobílým peřím, černými křídly, špičatým ocasem a jemnou, měkkou chocholkou je balijský špaček (neboli majna Rothschildova - Leucopsar rothschildi) překvapivě nádherný pták a představuje symbol balijské provincie. Je jediným přežívajícím endemickým živočichem na Bali a žije v mangrovových bažinách, suchých monzunových lesích a savanách, které jsou charakteristické pro severozápadní poloostrov Národního parku Bali Barat. Jen velmi málo lidí má však možnost spatřit tohoto ptáka v jeho přirozeném prostředí, protože podle odhadů nežije dnes ve volné přírodě ani dvacet pět balijských špačků, a všechna jejich hnídiště jsou tudíž náhodným návštěvníkům nepřístupná.
Balijský špaček (neboli indonésky jalak putih) nebyl pravděpodobně nikdy příliš rozšířeným ptákem a kácení lesních porostů v první polovině 20. století, po němž od sedmdesátých let následoval nadměrný odchyt a prodej ptáků jako domácích mazlíčků, přivedlo tento druh ptáka na hranici vyhynutí. Ve třicátých letech přírodovědci uváděli, že viděli "stovky ptáků", ale už v roce 1966 byl jejich počet natolik nízký, že balijského špačka zařadili na oficiální seznam ohrožených druhů. V polovině osmdesátých let se napočítalo asi sto padesát jedinců žijících v parku, ale tento počet od té doby klesl o více než dvě třetiny. Naproti tomu počet ptáků v zajetí se prudce zvýšil. Jde o velice učenlivé ptáky, v zajetí se snadno rozmnožují a prodávají se až za 2 000 dolarů.
Odborníci se shodují, že počet volně žijících živočichů musí dosáhnout alespoň tisíc jedinců, mají-li přežít bez nebezpečí příbuzenského křížení uvnitř jednoho rodu. Různé skupiny ochránců přišly s programem, jak tohoto cíle dosáhnout. V rámci jejich projektu se balijští špačci v zajetí páří v jedné zoologické zahradě na Jávě a jejich potomci jsou před vypuštěním na svobodu do národního parku na poloostrově Prapat Agung převáženi do střediska pro ptáky. V tomto středisku se mladí ptáci učí, jak přežít ve volné přírodě, a teprve potom jsou vypuštěni do známých hnízdišť dále na severu poloostrova. Ornitologové doufají, že se tam budou pářit s mizející populací z volné přírody. Návštěvníci se obyčejně mohou jít na ptáky do Střediska podívat; jiné podobné místo, kde můžete tyto krásné ptáky spatřit, je v Balijském ptačím parku v Batubulanu.
Během páření se všichni balijští špačci slétávají na malé a velmi vyprahlé území na severovýchodním okraji poloostrova Prapat Agung o rozloze asi tří čtverečních kilometrů. Zde si samičky vyberou pro svá hnízda bezpečné dutiny stromů, několik prvních týdnů po vylíhnutí krmí svá mláďata housenkami a pak začnou přidávat různé bobule. Během období sucha (duben až říjen) si ptáci hledají stromy dále ve vnitrozemí, kde by se mohli usadit, a odlétají 8-9 kilometrů na jih a jihozápad od míst, kde se narodili. Shlukují se v hejnech do třiceti jedinců.